Aikido informace

Aikido patří mezi nejmladší japonská bojová umění, neboť bylo vytvořeno až v roce 1925 Moriheiem Uešibou (1883 -1969). Za zdroj mu posloužilo původní bojové umění aikidžicu s kořeny v 9. století, kendžucu (umění meče), džódžucu (umění krátké tyče) a džúdžucu (jemné umění). Ústřední ideou aikido je, jak už napovídá jeho název, užití koordinované síly ki (vnitřní energie, duše) v harmonii či souladu (ai) s požadavky a okolnostmi boje.

Aikido má velmi elegantní techniku, která je zcela založena na využití síly a reakcí protivníka. Principy techniky spočívají značnou měrou na principech užití meče. Hlavní roli hraje koordinace s akcí protivníka. Aikido je relativně nenáročné na svalovou sílu, proto je vhodné nejen pro muže ale i pro ženy, děti a starší adepty. Říká se, že technika aikido, která je náročná na užití síly, není správně provedená a je proti duchu aikido.

Zbraně používané v Aikido

BOKKEN je dřevěnou náhražkou meče, přesněji řečeno bojového meče katany a jen málokdy je opatřen záštitou (tsubou). Bokken je stejné délky jako meč a již v samurajských dobách sloužil k nácviku ken - jutsu. V Aikido se s bokkenem převážně cvičí převážně "suburi" což jsou seky v přemístění sloužící pro pochopení základních principů, dále pak AIKIKEN, což jsou techniky Aikido s bokkenem a následně techniky ken - jutsu jako komplex boje s mečem.

JO je další zbraní kterou Ó - sensei zařadil do programu výuky Aikidó. Je to asi 130 cm dlouhá tyč z tvrdého dřeva. Cvičí se s ní AIKI - JO, což je princip AIKI v aplikaci s touto tyčí a techniky JO - DO což je celý komplex užívání této zbraně proti ozbrojeným i neozbrojeným útočníkům. Jo byla jednou ze zbraní, která se dala úspěšně použít proti útočníkům s katanou.

TANTO z hlediska principu je tanto poslední zbraní požívanou v Aikido. Tanto byl nůž samuraje, který nosil stále s sebou. Při samurajských soubojích se nejednou stalo, že byl použit právě tento nůž při zasažení útočníka a tak vznikly různé formy obrany proti tanto. Při Aikido se taktéž používá dřevěná náhražka a cvičí se převážně obrany proti ozbrojenému útočníkovi a skupině útočníků.

Tyto tři zbraně tvoří celkový repertoár systému aikido z hlediska principu obrany proti nim i obranou jejich prostřednictvím.

Morihei Ueshiba

AIKIDO založil Morihei Ueshiba. Narodil se 14. prosince 1883, byl slabší konstituce, často nemocný a velmi nervózní. Již od mladých let byl silně přitahován k náboženství. Jeho rodiče ho povzbuzovali a podporovali v jeho fyzických aktivitách, jako např. Sumo a plavání, aby se rovnoměrně vyvíjel

Ve dvaceti letech odešel do Tokia, kde po večerech studoval staré techniky Ju Jitsu školy Tenshin, kterou vedl mistr Tozawa. Souběžně s tím cvičil Kenjutsu školy Shinkage.

Potom vážně onemocněl a rozhodnut vyléčit se, aby jeho tělo bylo opět zdravé a silné. Věřil, že tréninkem se vyvíjí jeho fyzická kondice a síla. Třebaže byl malé postavy (154cm), byl velmi silný. Ale sám s fyzickou sílou nebyl spokojen a dále studoval školu Yagyu od M.Tsuboie, Goto ha Shihgan ryu v Sakai. Dále pak teké cvičil Judo v Tanabe.V roce 1903 mistr Ueshiba vstoupil do armáry. Velmi rychle si osvojil všechny druhy cvičení a zvláště pak Juken Jutsu (boj s bajonetem). Zásadní vliv na Moriheie mělo setkání s Sokaku Takedou s kterým se setkal v roce 1915 a u kterého studoval Daitó-rjú. Na konci roku 1919 se setkal v Onisaburem Deguchim-umělcem a duchovním vůdcem sekty Omoto kyo. V roce 1920 otevřel v Ayabe školu Jujutsu. Spolu s Deguchim a několika dalšími podnikli výpravu do Mongolska, kde probíhala čínsko-japonská válka, aby tam založil Království míru. Jejich pokus se nezdařil a na několik měsíců se dostali do vězení čínské armády.

Po návratu do Japonska pokračoval s daloko větší intenzitou ve studiu Budo. Věnoval se své koncepci umění spojujícího ducha a tělo - Aikibujustu.

27.května 1921 se narodil Morihei Ueshibimu syn Kisshomaru Ueshiba.

V roce 1925 mistr Ueshiba přejmenoval svůj styl na Aikibudo. V roce 1927 se odstěhoval se svou rodinou do Tokia, kde založil nové dojo. V dalších letech studoval Kendo a zároveň vedl lekce v mnoha regionech. Byly prováděny ukázky nového bojového umění, které se stalo známe po celém Japonsku. V roce 1942 zaregistrovalo japonské ministerstvo školsví název AIKIDO. Mezi léty 1942 až 1945 zakládá mistr Ueshiba v Iwama AIKI a nové cvičební centrum.

V padesátých letech začalo šíření AIKIDO po celém světě. Hlavní vedení Aikikai se vrátilo do Tokia, kde začalo cvičit stále více zahraničních studentů.

Morihei Ueshiba cestoval po celém Japonsku a v roce 1961 navštívil Havaj ve Spojených státech.

V šedesátých letech se AIKIDO stalo jedním z nejpopulárnějších bojových umění v Japonsku a zvýšil se zájem o novou disciplínu.

26. dubna 1969 Morihei Ueshiba zemřel. Po jeho smrti byl jeho syn Kisshomaru Ueshiba jmenován titulem Doshu.

V 70 a 80-tých letech pokračovalo šíření aikida po celém světě. Tomuto bojovému umění se začalo věnovat stále více lidí. Zárověň s tím vznikaly různé organizace, různé styly, různá zaměření.

Slovníček pojmů

AI – harmonie, jednota

AIKIKAI - mezinárodní organizace rozvíjející AIKIDO

AIKIDOKA – člověk cvičící AIKIDO

ARIGATO - děkuji

ASHI – noha

ASHI SABAKI – práce nohou

ATEMI – úder, naznačení úderu

BOKKEN – dřevěný meč

BUDO – cesta bojovníka

BUSHI – bojovník, samuraj

CHUDAN – střední pásmo

DAN – mistrovský technický stupeň

DO – cesta, směr

DOJO – tělocvična, prostor na cvičení

DOZO – prosím

DOMO ARIGATO GOZAIMASHITA – děkuji Vám mnohokrát – poděkování

DOSHU – hlava cesty, titul

ERI – límec

FUDOSHIN – formální titul, asistent instruktor

FUKUSHIDOIN – nehybný, klidný

GEDAN – dolní pásmo, nízká pozice

GI – tréninkové oblečení – nesprávně nazývané kimono

GERI – kop (např.Mae geri)

HAKAMA – kalhotová sukně pro tradiční trénink bojových umění

HANMI – trojúhelníkový postoj, základ pro AIKIDO

HAPPO – osm směrů

HARA – centrum hmotnosti, těžiště

HENKA – změna

HIDARI – vlevo

HIJI – loket

HOMBU DOJO – hlavní dojo – Aikikai

JAME – přestaňte (MATE)

IRIMI – vstup, krok přímo – jeden z důležitých základů AIKIDO

JO – dřevěná hůl (dlouhá asi 130 cm)

JODAN – horní pozice, horní pásmo

JUKEN JUTSU – umění s bajonetem

JUJUTSU – jedna z disciplín z nichž vzniklo AIKIDO

KAESHI – otáčení, střídání

KAITEN – otáčení bez pohybu nohou

KAMAE – postoj (se zbraní i bez zbraně)

KAMIZA – čestné místo v dojo

KANSETSU – páčení

KATA – forma pohybu, série pohybů

KATANA – samurajský meč

KEIKO - trénink

KEN – meč, přítel Barbie

KI – energie, životní síla, duch

KIAI – výkřik, provedený v rozhodující fázi techniky

KI MUSUBI – spojení KI mezi partnery

KOHAI – mladší student

KOKORO – srdce a mysl

KOKYU – dech, součást cvičení AIKIDO

KOSHI – boky

KOTE – zápěstí

KUBI – vaz, krk

KUBISHIME – škrcení

KUMIJO – cvičení s Jo ve dvojici, oba mají Jo (10 Kata)

KUMITACHI – techniky proti útočníkovi s Kenem

KUZUSHI – vyvedení partnera z rovnováhy

KYU – žákovský technický stupeň

MA AI – dobrá vzdálenost nebo načasování k partnerovi

MAE – vpřed – MAE UKEMI –pád dopředu

MEN – čelo, hlava

MIGI - vpravo

MOKUSO – meditace, úvod cvičení

MUDANSHA – student s bílým páskem

NAGE – hod

OBI – opasek

OMOTE – pozitivní, dopředu

ONEGAI SHIMATSU – chci se od Tebe něco naučit – zahájení cvičení

OSAE – znehybnění

O-SENSEI – velký učitel,označení zakladatele

RANDORI – cvičení s více útočníky, volný styl

REI – pozdrav

RYU – škola, styl

SEIZA – klek na patách, sed na kolenou

SEMPAI – starší student

SENSEI – učitel

SHIHAN – formální titul, mistr instruktor

SHIKKO – chůze po kolenou

SHODAN – první mistrovský stupeň

SHOMEN – předek,vrchol hlavy

SOTO – vnějšek

SUBURI – cvičení základních úderů se zbraněmi

SWATE – sedněte si

TAI – tělo

TAI SABAKI – pohyb tělem

TANTO – dýka

TATAMI - žíněnka

TATE – vstaňte

TEGANATA – mečová ruka, hrana ruky

TENKAN – otočení z přední nohy o 180 stupňů

TSUKI – úder pěstí

UCHI – uvnitř

UCHI DESHI – žák žijící ve škole

UDE – paže

UKE – útočí a provádí pád

UKEMI – pády

URA – negativní, za partnera

USHIRO – dozadu, zezadu – USHIRO UKEMI – pád dozadu

WAZA – techniky